Co je to NIN a jak jsme si v Anglii zakládaly bankovní účet

Část 4

Jak už jsme psaly v předchozím díle našeho vyprávění, první pracovní pohovor jsme si domluvily hned v den příjezdu do Londýna společně s Gábinou. Bylo tedy nutné co nejdříve zažádat o National Insurance Number (NIN), které je nutné k tomu, abyste mohli legálně pracovat v Anglii. Už jen telefonát byl zábavnou zkušeností, a tak jsme čekaly, co přijde s návštěvou úřadu.

Pohovor jsme měly obě domluvený na pátek s tím, že Kája měla schůzku kolem 11h a já asi o dvě hoďky později. Úřad posílá ještě dopis s potvrzením schůzky a přesným termínem. Gábina nám sama říkala, že dopis nejspíš přijde až několik dnů po naší schůzce. Menší zádrhel ale nastal, když mi přišel dopis den před schůzkou s tím, že mám termín až další středu, což se mi úplně nelíbilo, protože bez NIN je tu všechno trošičku složitější (nebo to jsme si aspoň v tu chvíli myslely ). Tak jsem volala Gábině, co mám dělat, že se mi nechce čekat, a společně jsme se rozhodly, že celý systém zkusíme obejít a já budu dělat, že jsem žádný dopis nedostala. Jakoby nic.

Pravidla nejsou zeď a člověk to nesmí vzdávat

V pátek jsme vyrazily s Kájou společně. Úřad byl od našeho baráku asi dvacet minut chůze, tak jsme se aspoň podívaly po okolí. Dovnitř jsem šla s Kájou to rovnou zkusit, abych zbytečně nečekala dvě hodiny, a pak z toho nic nebylo. Na recepci se trochu divili, že nikdy neobjednávají lidi na pátek odpoledne. Já jsem si ale stála za svým a ve finále nás vzaly obě hned. Hned na začátku našeho pobytu jsme tak získaly jedno důležité poučení: Hlavně se nedat!

Kája šla k sympatickému chlapíkovi a mě si odvedla už ne tak milá paní. Asi se už viděla doma na gauči. Kóje měli vedle sebe, takže jsem mohla být u dvou pohovorů, které by měly být totožné, ale úplně tomu tak nebylo Káje týpek všechno pečlivě vyplňoval, vysvětloval, v podstatě vedli konverzaci. Moje paní si to všechno vyplnila sama a občas sama pro sebe něco zamumlala. Nejdůležitější dokumentem mělo být Proof of Adress, což moje úřednice nechtěla ani vidět. Ač jsem se jí to snažila vnutit, co to šlo. Prý to nepotřebuje. Oukej, nebudu se vnucovat. Už jsem se postupně smířila s tím, že žádný NINko nedostanu a budu muset na úřad znovu. Ještě bych ráda podotkla, že moje paní pracovala tempem jako lenochod v Zootopii. Kdo viděl tak ví, kdo ne, ať se podívá zde, stojí to za to…

nin

Ve finále jsme sympatickému chlápkovi málem zavařily. Potom, co nás poslali si sednout dopředu a čekat, až nám vrátí pasy, mi Kája ukázala nějaký papír, který já jsem nedostala a moc jsem ho chtěla. Bylo to potvrzení o tom, že jsme zažádaly o NINko, a prý se to případným zaměstnavatelům líbí víc než to, co vytiskla paní mně. Tak jsem se vrátila za lenochodí paní, ukázala jí to a ta hned začala vyšetřovat, kdo to vydal, a že se to nesmí. Nechtěla jsem udat týpka, ale on se pak statečně přiznal sám. Došli jsme k závěru, že on není ten špatný, to jen paní není úplně znalá.

Dopis s NINkem nám měl přijít do cca 10 dnů. Mně to klasicky přišlo o týden později než Káje, i než naší spolubydlící, která byla na úřadu po mně. Ale co, hlavně, že to mám, že jo.

V bance jsme měly štěstí

Další den jsme s Kájou vyrazily do „města“. O víkendu bývá na Walthamstow market, prý to má být jeden z největších, a teď nevím, jestli na světě nebo v Anglii. Ale to je jedno, protože to vypadá jako naše klasická vietnamská tržnice v Holešovicích. Hadrárna hadr.

Našly jsme si, že na hlavní tržní ulici je pobočka Lloyds Bank. Tam nás sice Gábina neposlala a vlastně nám říkala, že to ani tady na okraji Londýna nemusíme zkoušet, že nám nejspíš účet neotevřou. Ale co, šly jsme okolo, tak proč to nezkusit.

K otevření účtu ve většině případů potřebujete Proof of Adress, NINko a ještě nejlíp smlouvu od zaměstnavatele. My jsme v tu chvíli měly s Kájou Proof of Adress a potvrzení o zažádání o NINko. Takže v podstatě skoro nic No ale asi se na nás usmálo štěstí a paní nám za deset minut účty otevřela.

Další věc, která se nám stala a byla fakt o náhodě, lidech a dalších faktorech, které nám nejsou známé. Naše spolubydlící totiž účet nedostala ani se všemi potřebnými dokumenty. A ostatní to začali postupně vzdávat a otevřeli si online účet v rámci aplikace, kde je vedení účtu stojí měsíčně pět liber. Takže v nejhorším to jde i tak. My máme vedení účtů zdarma, výběry ze všech bankomatů taky a rovnou nám zprovoznili i OnlineBanking.

Sečteno podtrženo, dost věcí je tu o náhodě na úředníka a o štěstí. Takže když my máme tuhle zkušenost, vy budete mít na 90 % úplně jinou.

Tak zase příště,
vaše Jana

nin

 Předchozí část 

Chcete zasílat články z našeho Blogu?